Stamkos se může stát třetím nejmladším „padesátkařem“

Ne náhodou se tak jméno dvacetiletého útočníka ocitá v těch nejdivočejších spekulacích. Tak třeba je srovnáváno právě s Crosbym. Kanadskými novinami velebený prominent zvládl ve své premiérové sezóně před čtyřmi lety 102 bodů. Stamkos sice přepsal 23 brankami nováčkovský rekord Tampy Bay a mimo jiné překonal o 18 bodů úvodní zápis Vincenta Lecavaliera, celkových 46 bodů ale nebylo zrovna ohromujících.

Netrvalo to však dlouho a tentýž hráč se může měřit s těmi největšími ligovými esy. Do zdolání hranice padesáti branek mu aktuálně schází jen osm přesných zásahů. Zůstaneme-li u srovnání s Crosbym, už teď překonal jeho gólový zápis ze druhého ročníku o šest přesných tref. Průběžných 80 bodů je v dané fázi sezóny rovněž vynikajících. Mezi blesky, jejichž ofenzivu zdobí tři draze zaplacení multimilionáři (Vincent Lecavalier – 10 mil. ročně, Ryan Malone – 6 mil. a Martin St. Louis – 4 mil.) jde o bezpečně nejlepší poměr cena / výkon.

Na přelomu února a března skóroval Stamkos v sedmi utkáních po sobě. Bodoval dokonce sedmnáctkrát v řadě (16+15), čímž vymazal klubový rekord Vincenta Lecavaliera (16 zápasů s bodem v sezóně 2006-07). Celkem dal v posledních osmnácti zápasech sedmnáct branek. „Co se mi na této sérii líbí nejvíc, že s tlakem, který je na náš tým vyvíjen, hraje tenhle kluk ještě lépe,“ pochvaluje si na stránkách listu Tampa Tribune trenér Rick Tocchet. „Není snadné hrát pod tlakem a skórovat, jemu se to pravidelně daří.“

O zlepšené výkony vycházející hvězdičky se sám významně zasloužil. Zatímco Barry Melrose loni na jedničce draftu 2008 hru Tampy příliš nestavěl, Tocchet jí dává mnohem víc prostoru. A zelenáčův vděk za poskytnutou důvěru je adekvátní. „Posledních několik měsíců povýšil svůj projev na úplně jinou úroveň,“ všímá si kouč. „Hře doslova dominuje a já opravdu nevím, kde bychom byli bez Stevena Stamkose.“

„Je úžasné, jak rychle se může v tak krátké době mladý hráč změnit,“ přitakává na stránkách klubového webu generální manažer Brian Lawton. „Je to také odkaz pro všechny mladé lidi, jak důležité je udržet si sebevědomí. To nikdy nebyl pro Stevena problém. Jádro potíží bylo v jeho případě spíš v okolí a hlavně pak extrémním tlaku médií.“

Lawton ví dobře, o čem mluví. Sám totiž zažil, jaké je to být číslem jedna na draftu. V roce 1983 byl z této pozice tažen jako historicky první Američan. „Jakmile jdete na řadu jako první, je s tím spojen obrovský tlak. Teď je to ještě výraznější než dřív, protože je daleko víc možností zjistit si o hráčích informace. Steven se s tím ale vyrovnal jako skutečný profesionál.“

Minulý týden byl jmenován druhou hvězdou NHL, uznání se valí ze všech stran, zájem novinářů o talentovaného mladíka roste. Na rozdíl od loňské sezóny už výhradně v pozitivním duchu. „Je to skvělý příběh a Steven si zaslouží veškerý možný respekt, protože je hráčem, který v sebe neztratil důvěru,“ oceňuje Lawton. „Věřil, že se tenhle rok vrátí silnější.“

Pokud letos zakulatí svůj střelecký účet na kýžené půlstovce, stane se třetím nejmladším hráčem v historii NHL, který tuto hranici pokořil. Tím vůbec nejmladším byl v sezóně 1979-80 Wayne Gretzky z Edmontonu, jemuž bylo 19 let a dva měsíce; následuje Jimmy Corson z Los Angeles, který dosáhl stejné mety o osm sezón později ve věku 19 let a osmi měsíců. Stamkosovi bylo 7. února dvacet.

„Myslím, že z něj bude superstar, která se bude moct v ne příliš vzdálené budoucnosti postavit v gólech nebo trofejích Alexu Ovečkinovi či Sidneymu Crosbymu,“ věštil při nedávném setkání s Tampou Bay trenér Washingtonu Bruce Boudreau. „Bodoval sedmnáctkrát v řadě, což je neuvěřitelné. Když ho sleduji, aniž bych ho znal předtím třeba z juniorů, je to prostě neskutečný talent.“

Stamkosova hlavní přednost spočítá ve schopnosti najít si střeleckou pozici. Tou další je pak umění nabídnutou příležitost s chladnokrevností rutinéra využít. Jako rozený střelec, kteří jsou často tak trochu sobci, však nezapomíná, že nejdůležitější je úspěch týmu. „Vyhrávat zápasy a dostat se do play off - to je to, co je teď v sázce,“ říká pokorně. 

Spojení postupu do pohárových bojů s dosažením padesátibrankové mety se ale pochopitelně nebrání. Byl by to splněný sen. „Pokud k tomu já osobně pomůžu dalšími osmi góly, bude to bonus,“ přiznává na rovinu. „Není to ale tak, že bych o tom přemýšlel každou noc.“

Vincent Lecavalier, jenž dosáhl stejné hranice ve svých sedmadvaceti letech a v posledních sezónách spíš střelecky stagnuje, spoluhráči úspěch přeje. „Musíte se dostat do ráže a vydržet. Přesně jak to dělá Stammer teď,“ zdůrazňuje. „Je v laufu a prakticky nemá výpadky. Musíte dál střílet a zůstat sebevědomý. Jak jednou těch padesát gólů dáte, je to skvělý pocit.“

Za největší příčinu Stamkosova progresu považuje sebevědomí. „Má stejnou střelu, jako měl loni, je stejně rychlý, jako byl loni, jen zkrátka posílá puk do sítě, kdykoli se mu zachce. Je to o sebevědomí. Víte, že góly přijdou.“

Možná největší radost z mladíkova pokroku má ale ten, kdo na něj před rokem a půl na draftu vsadil. „Nerad poslouchám řeči o tom, jak se prvních čtyřicet zápasů své profesionální kariéry trápil,“ odmítá Brian Lawton. „To je minulost. Je to skvělý kluk. Je upřímný, skromný, prostě všechno, co můžete po mladém sportovci chtít. Rozvinul své vůdcovské schopnosti za pochodu, což je další věc, kterou na něm rádi vidíme. Je z něj lídr světových parametrů.“

Čtenářům je pod článkem k dispozici diskuse.