Končím, tentokrát doopravdy, hlásí Roenick

Samozřejmě, něco mu chybí. Stanley Cup. Za ty roky dřiny by si ho zasloužil, ale člověk nemůže chtít všechno. I bez něj po sobě Jeremy Roenick zanechal v historii ledního hokeje výraznou stopu. S 1216 body (513+703) odchází z NHL jako třetí nejproduktivnější hokejista všech dob narozený na území USA, stejná příčka mu náleží v počtu vstřelených gólů. Spojené státy reprezentoval na dvou olympijských hrách, jednom Kanadském a jednom Světovém poháru.

Do NHL vstoupil 6. října 1988 v barvách Chicaga Blackhawks, které ho ve stejném roce v prvním kole jako osmého celkem draftovalo. U Blackhawks strávil své nejlepší časy. Potkal se tu s Mikem Keenanem, který z něj udělal kompletního, obousměrného hráče. Netřeba dodávat, že neústupná Roenickova povaha tvrdému kouči vyhovovala. Hráč ho na oplátku později opakovaně velebil za to, kam se díky jeho vedení vypracoval.

Když po letech vzpomínal na první vzájemné setkání na draftu, vybavil si, jak ho Keenan přivítal: „Ahoj J.R., máme osmou volbu. Přemýšlel jsem, proč bychom ji měli použít zrovna na tebe?“ Vyhublý nervózní klučina si vzal chvilku na rozmyšlenou a pak vyhrknul: „Protože miluji vítězství a rád střílím góly...“ S odstupem se té hloupé odpovědi smál, před novinářskými mikrofony býval později daleko neotřelejší.

V roce 1992 si málem sáhl na pohár, když s Jestřáby nestačil až ve finále na Pittsburgh. V letech 1990-94 nastřílel Roenick za Chicago čtyřikrát po sobě přes 40 branek, dvakrát dokonce 50, třikrát se dostal přes kulatou hranici 100 bodů. Ani jednu prestižní metu už později v kariéře nepokořil, stovku už lámal výhradně v počtu posbíraných trestných minut.

V srpnu 1996 byl za Alexeje Žamnova a Craiga Millse vyměněn do Phoenixu. Pořád patřil k nejproduktivnějším hráčům mužstva, neslevoval z tvrdé hry. V sezóně 1998-99 si zahrál svou pátou All Star Game (celkem se mu této cti dostalo devětkrát), v neoficiální statistice zaznamenal 154 hitů.

V roce 2001 podepsal už jako volný hráč Philadelphii, kde strávil další tři roky. V lednu 2002 překonal hranici tisíce bodů v NHL, dvakrát byl lídrem kanadského bodování Flyers. V sezóně 2003-04 se naposledy přiblížil Stanley Cupu, když došel se spoluhráči až do finále konference. Vítězný gól ze šestého duelu série s Torontem přišel nakonec vniveč, Letci vypadli o kolo později s pozdějším vítězem z Tampy Bay.

Roenickovi bylo v té době 34 let, na silového forvarda žádný věk. Problém byl ve stále chatrnějším zdraví. Statný hokejista vynechával víc a víc zápasů, nezřídka pro otřesy mozku. V srpnu 2005 překvapila Philadelphia hokejový svět angažováním Petera Forsberga. Jelikož zrovna začalo platit pravidlo platových stropů, musel někdo z kola ven. Roenick byl vyměněn do Los Angeles.

V přípravě na novou sezónu utrpěl v utkání s Phoenixem po střetu s Denisem Gauthierem podle odhadu lékařů už jedenáctý(!) otřes mozku. „Nemuselo se to stát,“ zlobil se po zápase postižený. „Zvláště v přípravě, kde se člověk snaží dostat do formy a právě takovýmhle věcem se chce vyhnout. Indikuje to jediné – nedostatek respektu. Absurdní důvod, proč už naše hra není tak dobrá, jak bývala.“

J.R., jak mu v zámoří přezdívají, je typem hráče, jehož potřebuje každý sport. Stahuje na sebe pozornost, dělá lize reklamu. Samozřejmě, často zápornou, ale i taková reklama je pořád reklamou. Jako když v roce 2004 napadl ligové vedení, že přivírá oči před negativním trendem množících se háčků a držení. „Náš sport je skvělý, jen ho řídí banda neandrtálců,“ vzkázal bez servítek. Novináři ho měli rádi. Nefrázuje, neschovává se za tupá, stokrát omletá klišé, jimiž nás po zápasech zásobuje devět z deseti hokejistů. Je to originál, který se nebojí mluvit na rovinu.

Od angažmá v Los Angeles začala Roenickova kariéra uvadat. „Poslední rok byl regulérní noční můrou,“ řekl k sezóně v LA. Přestože prahnul po možnosti dohrát kariéru v Kanadě, nakonec podepsal Phoenixu. Dopadl tu ale stejně neslavně jako na západním pobřeží. O ztrátě postavení svědčí i výše kontraktu. Zatímco v Kalifornii ještě dohrával smlouvu, která mu poslední rok vynesla 4,94 miliónu dolarů, u Kojotů už inkasoval jen 1,2 miliónu.

Pořád měl chuť hrát, zájem o jeho služby však opadal. Když už to vypadalo na tichý odchod ze scény, ozval se mu Doug Wilson, generální manažer San Jose, jinak někdejší kamarád a spolubydlící z dob v Chicagu. Chtěl někoho zkušeného, vytrvalého, s vůdcovskými schopnostmi. „Většina vítězných týmů měla ve svém středu ostříleného veterána,“ vysvětloval Wilson. „Jen se podívejte na Teemu Selänneho v Anaheimu, Raye Bourquea v Coloradu nebo Davea Andreychuka v Tampě Bay.“

Také Roenick měl sloužit jako příklad. Těžko byste hledali lepší. Pokud šlo o ambice sedmatřicetiletého veterána, dostal především šanci k důstojnému zakončení kariéry. Užít si ještě rok nebo dva. Kdo hokej miluje a táhne mu na čtyřicet, víc už zpravidla nežádá. Nakonec to dopadlo obstojně: deset ze čtrnácti branek v sezóně 2007-08 bylo vítězných, sedmá znamenala prolomení kýžené mety 500.

„Nemyslel jsem, že se ještě vrátím,“ svěřil se později. „Měli byste vidět mou letní přípravu. Každý den na golfu, každý večer s manželkou lahvinku vína... Skončil jsem. Byl jsem smířen i s těmi 495 góly. Je to legrace, protože pak mi zavolal Doug Wilson, chlápek, kterého jsem vždycky respektoval, a moje energie byla hned zpátky.“

Spokojil se s postem v napadající formaci. Bránil, rozdával hity, clonil v brankovišti. „Přišel jsem s ideou pomoci mladým. Myslím, že jsem splnil úlohu hráče čtvrté řady, který nelení prohánět tělo nebo si stoupnout před branku,“ řekl během loňského play off. „Snad jsem byl i dobrým motivátorem. Mým hlavním záměrem bylo se ujistit, že nevypadnu ze sestavy. Nakonec to dopadlo ještě lépe.“

V letošní sezóně už odehrál jen 42 zápasů, výpadek v prvním kole play off byl pro celé San Jose zklamáním. Devětatřicetiletý Roenick si přesto nemá co vyčítat. Uzavřel kariéru, jak se na hráče jeho významu sluší a patří.

NHL je chudší o dalšího veterána osmdesátých let.

TOP hlášky Jeremyho Roenicka podle Hockey News:

„Spousta děcek to bere asi takhle: ‚Prohráli jsme, no co, pořád můžu odfrčet ve svým mercedesu...‘ Jak se chtějí stavět proti střelám nebo si nechat rozbít pusu před bránou a skórovat? Když se tým dostává do problémů, je to proto, že hraje bez emocí. Tak jsem si je trochu podal…“

Komentář k lekci mladým Žralokům, kteří až příliš snadno akceptovali porážky.

„Když se díváte na hokej s osmi tisíci fanoušky v D.C., musíte se jako hráč choulit někde v koutě… Tahle města, která se nezatěžují přitahováním diváků a výdělků, nezraňují jen sama sebe, ale nás všechny jako celek.“

Nehokejové oblasti nemají podle Roenicka v NHL své místo.

„S oblibou si na mě stěžují, protože jako Američan přitahuji víc pozornosti než jejich kanadští hráči.“

O svém vztahu s kanadskými médii.

„Trenér ho z nějakých bezbožných důvodů nemá rád, myslím, že nesnáší všechny americké hráče a vůbec nemá rád Cheliho...  Kdybyste věděli, co všechno řekl Babcock Cheliosovi, obrátil by se vám z toho žaludek…“

Zdůvodnění Cheliosova nízkého vytížení v play off 2009. (Sám obránce Detroitu však rozepře s trenérem důrazně popřel a nad Roenickovým prohlášením neskrýval údiv.)

„Neprohráli jsme s nějakými nazdárky. Prohráli jsme s nejlepšími hráči světa, o tom žádná... Potřebovali to. Vypadalo to, jako by je těch padesát let emocí pořádně napumpovalo, protože po ledě doslova létali.“

O porážce USA s Kanadou ve finále olympijských her 2002.

„Když viděli těch dvanáct procent srážky na šeku, někteří hráči v týmu si stěžovali, reptali a nadávali… To všechno po tom, co jsme pustili 24 procent a odsouhlasili platový strop.“

Hokejisté sice v roce 2005 odhlasovali nová ekonomická pravidla, někteří je ale podle Roenicka buď vůbec nečetli nebo nepochopili.

„Mám rád Patrickova prohlášení, že mě ‚mohl vychytat‘. Chtěl bych vědět, kde byl v zápase číslo tři? Možná baštil svačinku někde po střechou United Center…“

Reakce na prohlášení Patricka Roye po čtvrtém duelu série play off mezi Chicagem a Coloradem 1996: „Neslyším, co Jeremy říká, protože mi v uších chřestí mé dva prsteny za Stanley Cup.“

„Protože dívky a přítelkyně s námi na hřiště soupeřů nejezdí.“

Vysvětlení, proč se San Jose dařilo v sezóně 2007-08 v halách soupeřů výrazně lépe než doma.

„Kluziště je naším plátnem, naším stojanem. Takhle malujeme, na čisté listy ledu.“

O umění zvaném lední hokej.

„Není mou chybou, že neměl Snow po střední škole jinou možnost. Pokud vám vysoká škola zajistí kariéru záložního gólmana a má cesta tisícovku bodů a tisícovku zápasů, k tomu porovnáte naše kontrakty, nemusíte být atomový fyzik, abyste posoudil, čí rozhodnutí bylo lepší.“

Reakce na prohlášení Gartha Snowa k Roenickovým stížnostem na rozhodčí během zápasu Philadelphie s New Yorkem Islanders. Snow tehdy řekl, že Roenick „také zrovna nezářil“.

… a jedna za naši redakci:

„Všechny naše manželky a přítelkyně jsou báječné. Jen si musí uvědomit, že v den zápasu je nutné nechat své mužské protějšky na pokoji. Žádné nákupy v koloniálu... Žádný úklid domu… Nechat vyspat, dopřát odpočinek!“