bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

203 čísel píše historii USHL. Aspoň v něčem jsem vynikl, culí se Klapka

20. května 2020, 19:55

Martin Voltr

Pravděpodobně nejvyšší hráč v historii United States Hockey League. Tak otitulovali Adama Klapku v Tri-City Storm, kam se 19letý útočník liberecké organizace vydal před koncem sezony. A jeho 203 centimetrů se na ledě rozhodně neztratilo.

Neznalost prostředí, potíže s jazykem, těžké přivykání na úzké kluziště... To potrápí většinu hokejistů, kteří se do zámořské juniorky vydají. Ovšem Adam Klapka se v USHL uvedl velmi dobře. Hned v úvodním zápase dal dva góly, ve druhém se porval... Docela škoda, že před nucenou stopkou stihl jen osm startů.

Ale vzhledem k tomu, jak byl spokojený, by u tohoto počtu nemělo zůstat. Pokud ho Liberec uvolní, nepřehlédnutelný forvard si svou juniorskou kariéru nejspíš prodlouží.

„Byla to zkušenost k nezaplacení, jak hokejová, tak i do života. Jsem rád, že jsem ji dostal, a doufám, že příští rok ji ještě navýším,“ říká v rozhovoru pro hokej.cz.

Adame, vydat se do Ameriky až na přelomu ledna a února je poměrně netradiční. Jak se to seběhlo?
Na začátku prosince jsme byli s devatenáctkou na turnaji World Junior A Challenge v Dawson Creeku a trenér amerického výběru byl shodou okolností trenérem Tri-City Storm. Líbil jsem se mu, tak se mi ozvali. Já jsem to probral s rodiči, vrátil jsem se do Prahy a pak sice byly nějaké problémy, ale ty se vyřešily a odletěl jsem tam. Kromě rodičů mi pomáhali i Radek Duda a pan Ludvig, skaut a skills kouč Liberce.

Už během turnaje vás tedy zastavili, že by o vás měli zájem?
Ano. Bylo to po prvním nebo druhém zápase, měl jsem z toho velkou radost. Měl jsem dokonce nabídku ještě od jednoho týmu, ale pak jsem se dozvěděl, že na mě práva v Americe získalo právě Tri-City, takže už jsem s tím nemohl nic moc dělat a šel jsem tam. Určitě toho nelituju, protože si myslím, že to je jeden z nejlepších týmů v USHL, a jsem rád, že si mě vybrali právě oni.

Chtěl jste si někdy zámoří zkusit?
Popravdě když jsem byl mladší, třeba v šestnácti, chtěl jsem odejít zkusit kanadskou juniorku. Ale do toho jsem se taky nějak zranil a prostě to nevyšlo, ale neztrácel jsem naději. Doufal jsem, že mi to ještě nějak vyjde, a nakonec se to povedlo.

Jak spoluhráči koukali, když mezi ně přišel takový obr?
Hned jak jsem tam přišel, pozdravili se se mnou a vzali mě mezi sebe úplně v pohodě. Mají trošku jinou kulturu než my. Tím nechci tu naši nijak shazovat, ale tam jakmile je někdo nový, tak ho hned berou mezi sebe a je jim jedno, jestli je tam od začátku sezony, nebo přijde v půlce. A myslím, že byli rádi, že tam někoho takového mají, protože většina klubů tak velkého hráče neměla.

Četl jste, že jste byl zřejmě nejvyšším hráčem v historii soutěže?
Jo, viděl jsem to. Oni mi tam i říkali, že jsem jeden z nejvyšších hráčů, co tam kdy byl. Je to takové vtipné. Jsem rád, že aspoň v něčem jsem tam takhle vynikl (usmívá se).

Je soutěž pro takové typy hráčů vhodná?
Myslím, že určitě je vhodná. Je rychlá a musíte být pořád v pozoru. Hřiště je menší, což mi osobně asi vyhovovalo, protože jsem se nemusel tak namáhat a bruslit, dosáhl jsem všude hokejkou.

A jakou roli jste v týmu dostal?
Měl jsem skórovat a být jedním z hráčů, co budou táhnout tým. Myslím, že kvůli tomu mě tam vzali. Ani mi to nemuseli říkat, hned mi to došlo. Taková role mi vyhovuje, než abych tam byl od toho, abych se mlátil nebo abych bránil.

Pocítil jste, že trenéři mají od cizinců větší nároky, nebo ne?
Já jsem v sobě určitě měl, že musím mít výsledky, jinak by mě posadili. Ale moc jsem to neřešil, prostě jsem hrál. Naštěstí mi začátek docela vyšel, takže jsem neměl problém zapadnout.

Když jste dal hned v prvním zápase dva góly, každý asi hned zpozorněl a vybudoval jste si respekt.
Myslím si, že většina lidí zpozorněla. Pak se očekávalo, že budu každý zápas bodovat, což mi na konci už nevycházelo. Ale pořád jsem se snažil. Cítil jsem potom určitě větší zodpovědnost.

Tři branky Adama Klapka v dresu Tri-City


Právě úvodní dvojutkání jste hrál proti Madisonu, potkal jste se tedy s bývalým spoluhráčem ze Slavie Janem Štibingrem. Bylo to pěkné?
Jo, určitě bylo fajn zase ho po dlouhé době vidět. Bylo super zahrát si proti němu.

Říkal vám něco? Asi musel být „nadšený“, že jste zápas s jeho týmem rozhodl...
My jsme se viděli před zápasem, tak jsme si povídali, jaké to tam je a jestli jsem spokojený. Po zápase jsme se už nebavili, neměli jsme čas.

A doporučoval vám soutěž předem? Nebo někdo jiný z Čechů?
Já jsem se bavil s Ondrou Pšeničkou a Kubou Dobešem, když jsem byl na těch devatenáctkách. Říkali mi, že to je kvalitní soutěž a abych tam šel. Pak jsem se ptal i Honzy a taky mi říkal, ať jdu, že i ten tým je dobrý. On v něm totiž byl v létě na zkoušku, ale pak to nevyšlo a šel do jiného.

Ve druhém zápase jste se porval, že?
No, rozhodčí se mezi nás vmísili hrozně rychle, takže jsem mu stihl dát jednu ránu a to bylo všechno. Potřeboval jsem si trochu vybudovat respekt, aby si nemysleli, že si do mě můžou šťouchat, jak chtějí.

Šili do vás?
Já čekal a i kluci mi to říkali, že jak jsem velký, tak do mě budou chtít víc jít. Pak jsem to i pocítil. Bral jsem to ale tak, že se chtějí vytáhnout, a nevadilo mi to.

Zmínil jste, že se vám tým líbil. Byl silný? Od vašeho příchodu jste měli poloviční úspěšnost...
Hrají tam velmi šikovní kluci, většina z nich je přijatá na velmi prestižní školy. Tým byl fakt silný, akorát škoda, že jak jsem tam přišel, výsleky nebyly nic moc. Předtím ale měli dobrou sérii.

Dala se atmosféra v týmu srovnat s Benátkami nad Jizerou? Ty sice hrají seniorskou soutěž, ale také je tam plno mladých kluků.
Povaha týmu v Americe byla úplně jiná než v Benátkách, přece jenom byl mladší. Ale srovnat se to dá. Sranda tam byla stejná. Oni sice mají trošku jiný humor než my Češi, ale sranda tam byla pořád.

Stačil jste se do ní zapojit? Mám na mysli vzhledem k vaší jazykové vybavenosti.
Když jsem tam šel, měl jsem takovou angličtinu, že jsem rozuměl. Nebyl jsem tak výřečný, jako jsem potom začal být. Ale chápal jsem. Naučili mě pár nových slovíček, pak už jsem jim rozuměl v pohodě.

Budete tam tedy pokračovat?
Všechno se teď řeší, hlavně kvůli koronaviru. Mám informaci, že tým mě tam chce zpátky, ale musí se to ještě vyřešit s Libercem, kterému pořád patřím. Myslím ale, že podle toho, jak to má Liberec nastavené, snad nebudou žádné problémy a pustí mě na hostování.

Jak moc jsou v soutěži chtění overage hráči?
Není to nijak neobvyklé. My jsme tam měli, myslím, čtyři 99ky. Každý tým má pár starších hráčů, protože na různé důležité momenty je to potřeba.

Tíhnete už k zámořskému hokeji? Nezvažoval jste návrat do liberecké organizace?
Chtěl bych pokračovat v Americe, i kvůli jazyku a všemu. Myslím, že ta soutěž je fakt kvalitní a že to žádný krok zpátky nebude.

Ale na univerzitu už nemůžete, když jste hrál profesionální soutěž. Nebo se pletu?
Na univerzitu bych neměl, ale některé o mě projevily zájem. Bavil jsem se s asistentem našeho trenéra a ten mi říkal, že tam jsou možnosti. Pravděpodobnost je malá, ale existuje. Třeba bych dostal nějaký distanc a nemohl bych určitou dobu hrát. Kdyby to ale šlo, určitě bych to bral všema deseti, protože si myslím, že to je po životní i hokejové stránce jedna z nejlepších možností, jak pokračovat.

Mám z vás pocit, že vám Amerika za tu krátkou dobu celkově sedla.
Jo jo. Byl jsem tam krátce, ale bylo to skvělý. Já jsem vždycky chtěl jít hrát do zahraničí, vyzkoušet si americký život, a musím říct, že mě to docela baví. Mám to tam rád a nic mi tam nechybí.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.